AI při psaní závěrečné práce - pomocník, nebo cesta k problémům?

Umělá inteligence se během několika posledních let již stala běžnou součástí studia - odpovědi na jakékoli otázky, návrh osnovy práce, závěr nebo shrnutí dlouhého textu dokáže nabídnout během několika sekund. Není proto překvapením, že po ní sahá stále více studentů při psaní seminárních, bakalářských nebo diplomových prací. Přesto by nemělo být zapomínáno na skutečnost, že rychlost a pohodlí většinou nebývají zárukou správného výsledku. Právě při tvorbě závěrečných prací může neuvážené spoléhání na AI způsobit více problémů než užitku.

Za největší riziko bývá považována skutečnost, že umělá inteligence neumí rozlišit pravdivé informace od nepravdivých - odpovědi jsou totiž vytvářeny tak, aby působily na první pohled přesvědčivě, nikoli ale proto, že jsou vždy správné. Velmi často se tedy stane, že jsou uvedeny nepřesné údaje, zastaralé informace nebo tvrzení, která nelze nijak ověřit. Student často získá dojem, že text vypadá odborně a fakticky správně, ve skutečnosti však může obsahovat řadu věcných chyb. Velkým problémem bývají především zdroje a citace. Není výjimkou, že jsou “vytvořeny” knihy, články nebo autoři, kteří ve skutečnosti vůbec neexistují. Pokud nejsou všechny odkazy pečlivě ověřeny, mohou se do závěrečné práce dostat smyšlené informace. Taková chyba může být odhalena nejen vedoucím práce, ale i během obhajoby. Důvěryhodnost celé práce je tím výrazně oslabena a student jen obtížně vysvětluje, z čeho při zpracování skutečně vycházel.

Pozornost by měla být věnována také otázce plagiátorství. Přestože umělá inteligence většinou nevytváří doslovné kopie textů, není vždy zřejmé, z jakých podkladů byly texty sestaveny. Převzetí cizích myšlenek bez jejich ověření nebo správného označení může představovat závažný problém. Odpovědnost za obsah přitom vždy nese autor práce, nikoliv použitý nástroj. Dalším rizikem je horší obhajitelnost práce. Text vytvořený AI může působit velmi přesvědčivě, ale pokud mu student dostatečně nerozumí, bývá velmi obtížné reagovat na otázky komise. Během obhajoby se totiž nehodnotí pouze odevzdaný dokument, ale také schopnost vysvětlit použité postupy, argumenty i závěry.Pokud byla podstatná část textu vytvořena bez hlubšího porozumění, bývá tento nedostatek rychle rozpoznán.

Nelze opomenout ani to, že nadměrné využívání AI omezuje rozvoj dovedností, které mají být psaním závěrečné práce ověřeny. Samostatné vyhledávání odborné literatury, kritické hodnocení informací, práce se zdroji, správné citace nebo formulace vlastních závěrů patří mezi základní akademické kompetence. Jestliže jsou tyto činnosti nahrazeny automaticky vytvořeným textem, ztrácí celý proces svůj skutečný význam.  To ovšem neznamená, že by umělá inteligence měla být z akademického prostředí zcela vyloučena. Rozumně využitá může usnadnit hledání tématu, pomoci s návrhem osnovy, upozornit na stylistické nedostatky nebo nabídnout vysvětlení složitějších pojmů. Neměla by však nahrazovat vlastní přemýšlení ani odborné zdroje. Každá informace by měla být ověřena a každá citace zkontrolována podle původního dokumentu. Důležité je také zachovat transparentnost a uvést způsob, jakým byla AI při zpracování práce využita.

Jakákoliv závěrečná práce by měla být především výsledkem vlastního úsilí autora. Umělá inteligence může být užitečným pomocníkem, nikoli autorem závěrečné, bakalářské nebo diplomové práce. Právě schopnost samostatně pracovat se zdroji, kriticky uvažovat a obhájit vlastní závěry představuje hodnotu, kterou žádný chatbot nikdy nahradit nedokáže.