Citace krok za krokem: Od pravidel po konkrétní příklady

Citace je důležitou součástí každého akademického textu. Správné citování a odkazování na zdroje dodává textu důvěryhodnost a dokládá, že se autor textu důkladně seznámil s relevantní literaturou. Citací textů, myšlenek, údajů respektujeme původní autory a zároveň zamezujeme možnému obvinění z plagiátorství. Dáváme také čtenáři našeho textu možnost dohledat přejaté informace a ověřit jejich správnost.

Citace je nutná při doslovném použití textu jiného autora, při parafrázování myšlenek a informací z jiného zdroje, při odkazu na myšlenky jiného autora, při využití přejatých obrázků, grafů a tabulek. Na druhé straně se necitují všeobecně známá fakta (např. Česká republika vstoupila do Evropské unie v roce 2004) a myšlenky a poznatky, ke kterým jsme sami dospěli (necitujeme tzv. „sami sebe“).

Pravidla citace:

a) Uvedeme přejatý text

• formou citace – uvedeme doslovné znění zdroje v uvozovkách,
• formou parafráze – zopakujeme precizně a přesně cizí myšlenky, abychom dodrželi jejich význam, ale nedáváme je do uvozovek.

b) Odkážeme se na jeho zdroj

• Konkrétní způsob odkazování na zdroje upravují citační normy. V rámci jednoho textu je třeba dodržovat jednu citační normu (např. ČSN ISO 690 Bibliografické citace. Obsah, forma, struktura).

Jak citovat?

a) Odkazem na zdroj bezprostředně za přejatým textem

1. Odkaz přímo v textu. Do závorky uvádíme jméno autora a datum vydání, případně jen datum vydání, pokud autora zmiňujeme již v textu. Jedná se o velice oblíbený způsob citování, tzv. harvardský styl citace. (ISO 690). Podobný způsob, nazývaný také jako „author-date“ se objevuje v mnoha citačních stylech.
   Příklad: 
   Existují tři typy chování v krizových situacích (L. Voženílek, 2015). 
   Podle L. Voženílka existují v krizových situacích tři typy chování (2015).
2. Použití číselných odkazů v závorkách či v horním indexu hned za přejatým textem. Čísla odpovídají pořadí odkazu na zdroj v seznamu literatury.
   Příklad: 
   Existují tři typy chování v krizových situacích (1).
   Existují tři typy chování v krizových situacích.1
3. Průběžné poznámky
   Za citací uvedeme číslo v závorce nebo v horním indexu a v poznámce (nejčastěji dole na příslušné stránce) uvedeme odkaz na autora a název zdroje.

b) Plné bibliografické citace zdrojů v seznamu literatury

Seznam literatury (bibliografické citace zdrojů) je plným výčtem zdrojů použitých v textu. Sestavuje se abecedně, případně v pořadí, v jakém byly zdroje v textu citovány.

Bibliografická citace obsahuje povinné základní prvky a volitelné prvky, pokud je zadavatel práce určil.

Základní prvky jsou určeny typem zdroje:

1. Kniha
   AUTOR. Název knihy. Vydání. Místo: nakladatel, rok. Standardní číslo.
   Příklad:
   VOŽENÍLEK, L. Krizové situace. 2. vyd. Praha: Grada, 2015. ISBN 658-254893-20-3. VOŽENÍLEK, Lukáš. Krizové situace. 2. vyd. Praha: Grada, 2015. ISBN 658-254893-20-3.
2. Článek v časopisu
   AUTOR. Název článku. Název časopisu, rok, ročník, číslo, strana (strany).
   Příklad:
   NOVÁKOVÁ, A. Neverbální komunikace. Psychologie, 2015, ročník 25, č. 2, s. 15–18.
3. Elektronické zdroje
   AUTOR. Název dokumentu. AUTOR ZDROJOVÉHO DOKUMENTU. Název zdrojového dokumentu. [druh nosiče]. Vydání. Místo vydání: vydavatel, datum vydání, datum aktualizace/revize [datum citování]. Dostupnost a přístup. Standardní číslo.

Praktické tipy a doporučení k citacím:

1. Příliš mnoho citací škodí, pouze „neopisujte“, vsaďte na své myšlenky a poznatky.
2. V seznamu literatury uvádějte pouze skutečně citované zdroje, seznam literatury zbytečně „nenafukujte“.
3. Používejte především primární zdroje, vyhněte se „citacím citací“.
4. Uvádějte citace precizně, vyhněte se chybám v citacích.
5. Pokud si na citace sami netroufáte, obraťte s důvěrou na nás.